srpna 15, 2016

Je breathariánský chlapec reinkarnací Buddhy?

Žádné komentáře :

 
Před jedenácti lety se světem rozletěla zpráva o tehdy patnáctiletém chlapci pojmenovaném Ram Bahadur Bomjan , který dokáže meditovat* více než čtyři roky bez jakéhokoliv příjmu potravy či vody. Ve východním světě se stal duchovně uznávaným, v očích Západu nevysvětlitelnou záhadou.

Příběh chlapce, který dosáhl Nirvány

Když se začátkem dubna 1990 kdesi ve vesnici Ratanpuri (Nepál) narodil další z celkem pěti synů, nikdo si patrně nepomyslel, jak velký rozruch v budoucnu způsobí. Již brzy však vyrostl v duchovně založenou bytost a vydal se na putovní místo Lumbini, místo známé jako rodiště Siddharty, Buddhy. Právě tento klíčový moment vedl k událostem, díky nimž ho svět přejmenoval na buddhistického chlapce (Buddha boy). Po svém návratu do rodné vsi se po vzoru Buddhy usadil pod posvátný strom, zavřel oči a začal meditovat. První část meditace trvala nepřetržitě bez přestávky k jídlu či pití celé tři měsíce a patrně by trvala ještě déle, kdyby nebyl Bamjan několikrát uštknut párem hadů, což bral jako test  vedoucí k dosažení Nirvány**. 

Došel k závěru, že aby se mu podařilo cíl splnit, musí meditovat o šest let déle bez jakéhokoliv příjmu potravy či tekutin. Přesunul se na západní stranu fíkovníku, kde setrval deset měsíců. Po celou dobu byl vystaven dychtivým pohledům davů lidí, kteří se posedlí představou mladého chlapce meditujícího bez jakéhokoliv pohnutí, sjížděli z celého světa. Když desetiměsíční doba uplynula, odebral se do Halkhoriového lesa, kde živený pránickou energií *** meditoval šest let. Nyní je jeho cílem zachraňovat všechny bytosti tohoto světa.



Vědci lpící na představě, že bez vody se nedá vydržet více než čtyři dny, provedli s dovolením Tapasvi Bomjana různé testy a vyšetření. Po jejich dokončení oznámili veřejnosti, že tento muž je schopen žít bez jídla a vody po neurčitou dobu. Vysvětlení nabízí Paramahansa Jogananda: „Praktikující se učí rozpustit vdechovaný a vydechovaný vzduch do vjemu chladných a teplých proudů, které jdou nahoru a dolů páteří, on pak cítí jak má své tělo udržováno těmito vnitřními proudy životní síly a ne jejich průvodním jevem – dechem. Postupně zjistí, že tyto dva proudy páteře se převádí do jedné životní síly, magneticky přitahující ze všech tělesných buněk a nervů posílení z prány.“

Ramovi se vlastně nezáměrně díky svému počínání podařilo nejen rozšířit světové povědomí o této tématice, ale změnil i řadu všedních věcí- např. celá jeho vesnice přešla na vegetariánský styl stravy. Dnes je znám prakticky po celém světě, obzvlášť známý je však i rozhovor s jedním mnichem, kterého se zeptali, zda Bomjana zná. Odpověděl, že ano. Na další otázku, zda si myslí, že se jedná o reinkarnaci Buddhy, odpověděl, že sám Ram to o sobě neříká, ale dle samotného Buddhy se Buddhou může stát každý...


* duchovní cvičení koncentrace mysli a pozastavení toku myšlenek

** stav pominutí žádostivosti a dosažení věčné blaženosti
*** Pránická výživa, známá též jako breathariánství, vychází z principu, že člověk veškerou   potřebnou energii načerpá pouze pomocí dechu např. ze Slunce.

 

ledna 25, 2016

Sex, svoboda a my- recenze děl nejznámějšího japonského spisovatele

1 komentář :




Začátkem roku 1949 se synovi buddhistického mnicha a jeho manželce narodil patrně nejznámější japonský spisovatel současnosti, Haruki Murakami. Jedním z životních vlivů, které neustále ovlivňují jeho literární tvorbu,se stal zájem o západní hudbu a literaturu. Tento faktor však dlouho nezůstal jen ve spisovatelské sféře, neboť vůbec první zaměstnání získal v obchodě s hudebními nahrávkami, kam později umístil i hlavního hrdinu knihy Norské dřevo. Skutečnosti, že Murakami rád přiřazuje jednotlivým postavám záliby až podezřele podobné jeho vlastním, si však můžeme povšimnout i v jiných titulech. Mezi již zmíněné koníčky nepatří nejen plavání a kočky, ale za zmínku stojí i běhání a fakt, že tento držitel sedmi ocenění (například Cena Franze Kafky), ve svých 47 letech uběhl závod na 100 km.

“If you only read the books that everyone else is reading, you can only think what everyone else is thinking.”   

Ačkoliv je každá kniha slovo od slova stejná, záleží jen na samotných čtenářích, kolik z jejího sdělení dokáží obsáhnout. Celkové vyznění se tehdy mnohdy liší, ale tento úryvek z knihy Norské dřevo, která způsobila nárůst čtenářů na miliony, může podat jakýsi neorámovaný obraz o charakterových znacích jednotlivých postav. I přes možný dojem, že Japonsko se zdá být velice živé, plné lidí a tudíž i nabízející možnosti snadného navázání nových kontaktů, není náhodou, že hlavní hrdinové Murakamiho románů jsou spíše osamělí. To má často za následek vytvoření si vlastního světa umožňujícího věci jinak nemožné a žánrovou nálepku science-fiction či příležitostné zařazení do kolonky magický realismus.

Z více než třiceti knih přeložených do více než 50 jazyků jich je v češtině dostupných 16, které jsem i přes značnou stránkovou náročnost (obvykle okolo 500 stran) jako správný milovník přečetla a rozhodla se udělat recenzi a celkové shrnutí nejlepších 5 z nich.

1. Norské dřevo

 
Patrně nejpopulárnější kniha dostala svůj název dle písničky "Norwegian wood" od Beatles. Při čtení se postupně dovídáme životní příběh devatenáctiletého Tórua Watanabeho studujího v revolučních 60. letech na vysoké univerzitě v Tokiu. Hlavní náplň dějové linky však netvoří samotný pobyt na vysoké škole, ovšem neobyčejný vztah k dívce, jejíž bývalý přítel a zároveň Tóruův nejlepší kamarád spáchal sebevraždu. Tři sta stran je protknuto emocemi, lidskými příběhy a zdánlivě "obyčejnými" lidmi, kteří ale při bližším seznámení nejsou tak obyčejní, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Tento titul patří k mým oblíbeným knihám a to i přes realitu, že mě jeho lehce depresivní vyznění uvedlo do hluboce přemýšlejícího stavu projevujícího se navenek naprostou nečinností a neodolatelného chtíče jen číst dál a dál. Za kladný považuji i Toruův styl introvertního myšlení, který bohužel ve stejnojmenném filmu moc nevyzněl. Knihu doporučuji i k maturitě.

2.  Kafka na pobřeží


 Další mistrovský kousek se tentokrát rozvíjí hned ve dvou liních, o nichž se zdá, že nemůžou mít nic společného, avšak opak je pravdou. Hlavním hrdinou se stává teprve patnáctiletý Kafka Tamura, jenž odejde z domu a vydává se na cestu duševní i tělesné proměny prověřovanou neočekávanými odbočkami vlastního osudu, které ho zavedou do městské knihovny, kde je mu jako cizinci umožněn nový start. Souvisle s touto linií Murakami rozehrává další rovinu příběhu popisující duševně neúplného pana Nakatu. Ten v důsledku záhadné příhody jako mladý přišel o část své osobnosti, zapomněl číst a psát, ale za to objevil nevídané schopnosti mluvy s kočkami. Ačkoliv se Kafka s Nakatou nikdy nesetkají, propletení jejich osobních nitek hraje klíčovou roli.

Toto dílo nabízející jakýsi výlet mimo realitu je nejen díky věkové odlišnosti dvou ústředních postav nazýváno literárním skvostem. Čtenář má navíc jedinečnou možnost se do postav sám projektovat. Humor pramenící z mě osobně sympatické osoby pana Nakaty dodává knize její vlastní ráz.

3. IQ84


Neobyčejný motiv vzájemného hledání se dvou osamělých starých přátel, kteří možná brzy nebudou jen přáteli (ovšem pouze za předpokladu setkání se v paralelním světě), se stal naplněním všech autorových schopností a pravděpodobně nejvyzrálejším Murakamiho dílem vůbec. Postupné seznámení se s Tengem a Aomame a podivná hra, kterou mezi nimi autor rozehrál, Vás donutí slupnout tuto třešničku celou na posezení.

4. Konec světa & Hard-boiled Wonderland


Nikoho již nepřekvapí, že i tento román balancuje mezi reálným Tokiem a světem, kde čas nemá žádný význam. Děj knihy prakticky začne momentem, kdy se špička v oboru kódování rozhodne kývnout na zpočátku normální pracovní nabídku. Hned při vstupu do kanceláře ovšem zjistí, že ne vše je takové, jaké se původně zdálo být.

Murakamiho styl psaní jasně naznačuje, že jeho majitel má dokonalý smysl jak pro celek, tak pro  detail. V kombinaci se zasněnou náladou v knize panující je jasné, že toto dílo čtenáře uvrhne do jeho vlastního nitra, převrátí ho naruby a pak nepozorovaně odejde. Hryz, hryz...

5. Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování


Ústředním tématem se stává nepochopitelné a náhlé vyloučení hlavní postavy z party přátel. Co se vlastně stalo a proč se dozvěděl svůj vlastní příběh až několik let poté, nám ze začátku zůstává záhadou. Příběh o tom, jak zdánlivě prachem zaváté útržky minulosti stále formují naši budoucnost vyvolává uvnitř každého určitou sebereflexi.

Bezbarvý Cukuru byla vůbec první kniha, kterou jsem kdy od Murakamiho četla- vyvolala ve mě pocity tak věrně se navracející i u jiných titulů. Charakterový model hlavního hrdiny se opět neliší, ovšem pokaždé si knihu užiji a jsem napnutá až do konce. Tento nejznámější japonský spisovatel dokáže totiž nejen popsat nepopsatelné, ale zahalit mezi řádky to, k čemuž mnohdy roky marně hledáme slova. Ve dvou slovech- srdeční záležitost!

prosince 24, 2015

Šťastné a veselé Vánoce

Žádné komentáře :
  Dnes vám chci popřát za celou redakci šťastné a veselé Vánoce! Užívejte pohodu, blízké a dárky, které dostanete. 
  Takhle vypadá můj výhled ze sedačky a vám přeji také dobrou chuť.

prosince 23, 2015

Star Wars: Episode VII - The Force Awakens

Žádné komentáře :

Je to tu! Nejočekávanějšímu filmu roku u nás už proběhla půlnoční předpremiéra. 

   V roce 2012 koupila The Walt Disney Company společnost Lucasfilm v hodnotě 4,05 miliard dolarů, čímž především získala kompletní práva k nejznámější filmové sérii všech dob – Star Wars. O tři roky později přichází i se svým prvním příspěvkem do série – The Force Awakens.
   Po deseti letech se opět vracíme do předaleké galaxie, tentokrát už ale ne pod režijním a scénáristickým dohledem George Lucase. Na jeho místo se postavil vizionář J.J. Abrams, který do filmového světa prorazil jako režisér a scénárista filmu Mission: Impossible III. Mezi sci-fi fanoušky se zapsal vzkříšením filmové série Star Trek v roce 2009 a následným pokračováním Into Darkness z roku 2013. Za zmínku určitě stojí i jeho rodinné sci-fi Super 8. Přesto zodpovědnost, která z přijetí takového úkolu, jakým je natočení dalšího dílu do této světem milované série, je obrovská a Abrams, jakožto velký fanoušek universa, se ho zhostil na výbornou. 
   Vedle J.J. se na scénáři podílel Lawrence Kasdan (Return of the Jedi, The Empire Strikes Back nebo Raiders of the Lost Ark) a Michael Arndt. Společně vytvořili příběh, který mnohem víc vychází z klasického zpracování původní trilogie, na kterou úžasně odkazuje, což vytváří skvělou atmosféru, jakou ocení především fanoušci série. Po úvodních titulcích, ty už obligátně objasní stávající situaci našich hrdinů a naznačí, kam se bude ubírat děj, je divák vržen přímo do neznámého prostředí s neznámými postavami. Dějově je film výborný, ze začátku je tu několik rozličných linií, v jejichž čele stojí vždy jeden z hlavních protagonistů. Postupně se jejich cesty začnou střetávat a příběh tím graduje. 
   Věc, která mě osobně opravdu překvapila, byla propracovanost a rozmanitost postav, na nich si dali tvůrci opravdu záležet. Vedle původních herců – Harrison Ford, Carrie Fisher, Peter Meyhew a Mark Hamill – je tu skupina neznámých sympatických tváří - Adam Driver, Daisy Ridley, John Boyega a Oscar Isaac – kteří do filmového světa zapadají a skvěle plní své role. Charaktery byly tak dobře napsané, že mi okamžitě přirostli k srdci. Nešetřilo se ani velkými zvraty, které byly výborně zapojeny do celku. Stejně tak se nešetřilo i humornými scénkami. Ty disponovaly diskrétním a trefným humorem, který bavil, ale nebyl trapný.
   Jak se dalo očekávat, vizuální stránka snímku je dokonalá, co ale potěšilo mě osobně, byla obrovská snaha tvůrců o minimalizaci CGI-efektů a práce s reáliemi. Ta zase vyvolávala efekt toho, že se skutečně pohybujeme ve světě po šesté epizodě, nikoli ve světě prequelového zeleného plátna. Když ale došlo na počítačovou techniku, především v podobě střetu klasických vesmírných strojů, nedalo se nic vytknout. Vizuál je vyleštěný a to, co tvůrci předvádí, je tak velkolepé, jak jsem doufal.    
   Kameru měl pod palcem Abramsův kolega Daniel Mindel (Star Trek, Into Darkness), ten předváděl více méně to, co už známe ze Star Treků, to ale vůbec nepřišlo na škodu. Jeho osobitý styl dal některým scénám zase jiný ráz. A kdo skládal hudbu? Tahle otázka je zkrátka zbytečná. Osmdesát tři let starý genius John Williams ani ve svém požehnaném věku neztrácí sílu, cit ani náladu, jakou známe z jiných dílů série. Velké plus přišlo s absolutně novými znělkami a motivy, které naznačují, že se posouváme zase někam dál od původních filmů. 
   Já nemůžu říct jedinou věc, která by mi na celku vadila. Od úvodní melodie až do konce titulků jsem sledoval Star Wars film, na jaký jsem se přes rok těšil. Dal mi vše, co jsem si přál a překvapoval na všech frontách. Osobně jsem ze snímku cítil právě sílu, na kterou se odvolává samotný název. Stejnou sílu provázející dokonalou původní trilogii. A myslím, že pokud se tohle tvůrcům podařilo u všech diváků, film je udělaný správně.